NPP Radouč

Národní přírodní památka Radouč je maloplošné chráněné území ležící v okrese Mladá Boleslav v nadmořské výššce 225-240 m n. m. Předmětem ochrany je výskyt travinobylinných a skalních teplomilných společenstev na svazích tvořených vápnitými pískovci a to hlavně ochrana devaterky poléhavé (Fumana procumbens), jejíž přirozený výskyt je ojedinělý na celém území ČR. Vzhledem k tomuto postglaciálnímu reliktu se Radouč stal chráněnou lokalitou již od roku 1922, rezervací byl vyhlášen až v roce 1933 pod názvem Debř o výměře 30 m² a dne 5. prosince 1977 byl prohlášen za chráněné území v platném právním předpisu o vyhlášení ZCHÚ (přehlášení na dnešní rozlohu). Vyhláškou MŽP č.395/1992 Sb. se území převedlo do kategorie národní přírodní památka (NPP). Dne 5. října 2009 vláda ČR schválila rozšíření seznamu území soustavy Natura 2000 o evropsky významnou lokalitu (EVL) Radouč.

Na lokalitě se nachází skalní terásky, ochozy na jihozápadě oblasti a stepní plochy mezi skalním svahem a sídlištěm. Stepní plochy jsou zoologicky významné, neboť tu žije evropsky chráněný sysel obecný (Spermophilus citellus). Tato štěrkopísková plošina byla v minulosti využívána jako vojenské cvičiště, jehož zásluhou se zachovala pionýrská vegetace písků.

Lokalita

Území leží ve Středočeském kraji, na okraji města Mladá Boleslav, v katastrálním území Debř. K této přírodní památce se lze dostat pěšky od Debře (vzdálené cca 0,5 km jjv.), od Mladé Boleslavi či městské části Podlázky. Plocha Radouče se dá popsat jako strmý svah údolí Jizery (levý břeh), na který navazuje terasová plošina (tvořená štěrkopísky) na severozápadním okraji Mladé Boleslavi. Z pohledu od jihozápadních skalních ochozů je vidět údolí Jizery a hrad Michalovice. Na severozápadě je oblast ohraničena silnicí I/38.

Přírodní poměry

Dle geomorfologického hlediskaje tato oblast součástí Jizerské tabule, podcelku Středojizerská tabule, okrsku Skalská tabule a podokrsku Strenická tabule. Fytogeograficky území patří do okresu 12 – Dolní Pojizeří, biogeograficky jej lze zařadit do 1.4 - Benátského bioregionu.

Geologie

Geologickým podkladem území jsou křídové (střední turon) vápnité pískovce s polohami písčitých vápenců jizerského souvrství, které vystupují v podobě přirozených výchozů i uměle odlámané stěny opuštěného lomu a často vytvářejí převislé skalní stupně. Tento horninový podklad je bohatým zdrojem nálezů křídových zkamenělin jako jsou mlži, plži, amonity, mechovky a další. Půdním typem jsou pararendziny a litozemě v iniciálních stádiích na hranách skalních stupňů, jinde s hlubším humusovým horizontem. Na plošším terénu se rychle odvápňují a mění se na oligotrofní kambizemě (hnědé půdy) s tendencí k podzolizaci. Údolní svah navazuje na západ na terasovitou štěrkopískovou plošinu, která byla v minulosti využívána jako vojenské cvičiště, jehož zásluhou se zachovaly psamofilní druhy.